Kostel sv. Jakuba Většího, Vroutek

Románský jednolodní tribunový kostel údajně z první pol. 13. stol. snad z roku 1210, upravený a zaklenutý koncem 16. století, jehož založení je některými historiky datováno, až k roku 1160. Dle ústně podávané legendy byl základní kámen stavby položen roku 1116 budoucím knížetem Soběslavem I., který byl v roce 1116 držitelem žateckého údělu, tato legenda ale nemá historický základ.
Německy psaná kronika z 19. století uvádí dobu stavby kostela do let 1215-1218, historici tento datum nemůžou potvrdit, přesto je dané období velmi realné.
V období baroka byl přestavěn vrcholek věže. Kostel je obdélníkového tvaru s půlkruhovou apsidou na východě, na západní straně je vybudována hranolová věž. Stavba z pískových kvádrů v průčelí je členěna lizénami s obloučkovým vlysem. Východní průčelí kostela s trojúhelným štítem a sochou sv. Jakuba ve výklenku v ose.
V ose apsidy je štěrbinové románské okno s ústupky. Loď je z bloků červeného pískovce, detaily (vlysy a římsy) z bílého pískovce. Střechy jsou pokryty šindelem.
Ve věži kostela se nachází zvon z r. 1591, kdy Vroutek vlastnil rod Hrobčických z Hrobčic. Na zvonu je erb tohoto rodu, dále jména měšťanů, kteří přispěli na ulití zvonu, citace z Nového zákona, ale také jméno zvonaře – Hanns Wildt – a erb města Jáchymova odkud zřejmě pocházel. Z nejstaršího liturgického vybavení kostela se do dnešních dnů zachoval původní gotický oltář z období kolem roku 1460. Tento oltář, který je majetkem Národní galerie v Praze, byl nedávno zrestaurován a je umístěn v zámecké kapli v Horšovském Týně. Při severozápadní straně kostela stálo obytné stavení, sídlo tehdejší feudální vrchnosti, z jehož prvního podlaží se vcházelo zřejmě po dřevěné lávce přímo na tribunu kostela. Toto bylo potvrzeno archeologickým průzkumem v r. 1973.
Oba objekty, tj. kostel a tvrz, tvořily původně celek velmožského sídla, které bylo opevněno příkopem a valem, možná i palisádovou hradbou. Kostel poskytoval svému okolí neobyčejné útočiště. Dveře uzavírající masivní zdi o síle asi 130 cm mohly pevně zajistit zásuvné závory. Obranné možnosti posilovala i skutečnost, že vstupy zpřístupňovaly dvě části budovy, které nebyly navzájem komunikačně spojité.
Uvážíme-li téměř osmisetleté trvání a pohnuté osudy kostela a obce, lze jistě mluvit o zázraku, že se nám tento skvost románské architektury zachoval do dnešních dnů.

Fotogalerie:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..