V roce 1753 byl na úpatí Vítkova v rozsáhlém areálu ústřední Invalidovny založen vojenský hřbitov s nevelkou čtvercovou kaplí s okrouhlým presbytářem, situovanou přibližně uprostřed jižní hřbitovní zdi. Zdobné průčelí bylo zakončeno segmentovým štítem a svým členěním odpovídá přelomu pozdního baroka a raného klasicismu. Celá kaple vrcholí střešní vížkou čtvercového půdorysu se zkosenými nárožími a nízkou bání. Její interiér byl vyzdoben freskovou malbou, představující české patrony a korunování Panny Marie.
Za napoleonských válek byli na hřbitově kromě vojenských invalidů pohřbíváni i ruští důstojníci a vojáci, na jejichž počest zde nechal car Alexandr I. postavit pomník. Přímo v kapli byl pak před převozem do Berlína dočasně pohřben pruský generál Scharnhorst, který zemřel v Praze při cestě do Vídně, kde měl získat Rakousko ke koalici proti Napoleonovi. Na konci 19. století byl vojenský hřbitov zrušen a jeho místo zabrala průmyslová zástavba. Některé honosnější náhrobky významných důstojníků a pomník ruským hrdinům byly přesunuty roku 1906 na Olšanské hřbitovy. Hřbitovní kaple zůstala zachována a nachází se dnes stísněna mezi továrními halami zrušeného překladiště ČKD Dukla.
V průběhu 20. století byly ke kapli přistavěny provizorní přístřešky a silo, které její působivou architekturu zcela zakrylo. Kaple sloužila jako regulační stanice a v jejím interiéru byl umístěn dieselagregát, zajišťující oběh topného média okolním halám. I přes tyto bezcitné úpravy však zůstala kupodivu téměř nepoškozená, včetně původních vrat i freskové výzdoby. Proto také byla v roce 1964 zapsána na seznam kulturních památek a v roce 1976 proběhla na nátlak karlínských obyvatel oprava její střechy a fotografická dokumentace freskové výzdoby. V roce 2001 koupila rozsáhlé pozemky bývalého překladiště ČKD developerská společnost Real Estate Karlín Group, která zde v následujících dvou letech plánuje výstavbu kancelářské budovy Crystal Karlín. Společnost se rovněž zavázala, že kaple bývalého vojenského hřbitova bude důstojně rekonstruována a stane se součástí nově založeného parčíku.
Během povodně v roce 2002 byla kaple zaplavena do výšky čtyř metrů a nad hladinou zůstala jen střecha s věžičkou. Stoupání bahnité vody se zastavilo těsně pod klenbami a freskové malby tak byly zachráněny před jistou zkázou. Dalo by se očekávat, že po opadnutí vody byla kaple očištěna od nánosů kontaminovaného bahna, vysušeny provlhlé zdi a podniknuty všechny nezbytné práce pro záchranu barokních fresek a původních vrat. Jenže se tak nestalo a kaple byla ponechána svým majitelem na pospas osudu a to i přesto, že se jedná o kulturní památku. Přitom ještě v květnu roku 2003 společnost Real Estate Karlín Group prezentovala na tiskové konferenci „Karlín na křižovatce zájmů a investic“ svůj kladný vztah ke karlínským památkám úmyslem tuto kapli citlivě restaurovat a zpřístupit veřejnosti. Nikdo z přítomných však v tu chvíli netušil, že ve stejné době kaple podléhá zkáze.
15 měsíců udělalo své, a tak když jsem se v polovině listopadu 2003 během kontrolní prohlídky Karlína do kaple náhodou dostal (musel jsem proto překonat vysoký plot), nevěřil jsem vlastním očím. Vrstva zaschlého bahna pokrývala podlahu, na které ležela vyvrácená vstupní vrata. Dřevo bylo popraskané, barokní kliky a zámky zrezivělé. Vlhké nevětrané prostředí v kapli způsobilo rychlé šíření plísní, které pokryly převážnou část freskových maleb. Ty tak pod postupující zhoubnou plísní na mnoha místech opadaly a zůstala po nich jen bílá místa.
Na kritický stav barokní kaple jsem okamžitě upozornil orgány státní památkové péče. K mému překvapení se postupně ukázalo, že o situaci kulturní památky zasažené povodní zde nikdo nevěděl. Teprve po odhalení kauzy v několika médiích začaly zodpovědné orgány jednat a společnost Real Estate Karlín Group upozornily na povinnost majitele o kulturní památku pečovat. Během několika následujících týdnů byla kaple vyklizena a zničená barokní vrata odvezena do restaurátorské dílny. V průběhu srpna letošního roku byly všechny haly bývalého překladiště zbourány a na zapomenutou kapli se tak k údivu mnohých karlínských obyvatel po téměř sto letech otevřel pohled z Pernerovy ulice. Na začátku září byla zahájena kompletní rekonstrukce znovuobjevené památky, která přišla téměř na dva milióny korun (1 000 000 Kč poskytl Magistrát hlavního města Prahy, 270 000 Kč darovalo Ministerstvo kultury a zbývajících 730 000 Kč zaplatila společnost Real Estate Karlín Group). V rámci statického zajištění kaple byla ze svahu Vítkova odkopána zemina, která částečně zasypala její presbytář při výstavbě přilehlé železniční tratě. Bývalá hřbitovní kaple se rovněž dočkala nové střechy a omítky, která byla provedena podle dochovaných zápisů v původní barvě, a to starorůžové. Největší část finančních prostředků si vyžádala náročná oprava barokních fresek, při které restaurátorům významně pomohla jejich fotodokumentace ze 70. let 20. století a zhotovení věrné kopie původních vrat. Jejich těžce poškozený originál se v nejbližší době stane ozdobou některé z chodeb sídla společnosti Real Estate Karlín Group v nedaleké Thámově ulici. Rekonstrukce kaple byla dokončena koncem listopadu tohoto roku a to slavnostním osazením bronzové tabulky s nápisem “Kulturní památka“.
Příběh po mnohá desetiletí chátrající památky tak skončil dobře a kaple bývalého vojenského hřbitova se stala novou chloubou Karlína. Přesto však zůstává na celém případu jistá pachuť. Osud nejstarší karlínské sakrální stavby byl po povodni více než rok lhostejný majiteli, městským úředníkům i památkářům a teprve po jeho zveřejnění se situace obrátila. Oprava kulturní památky se pro jejího majitele, společnost Real Estate Karlín, nakonec stala dobrým reklamním tahem. Otázkou zůstává jak by zapomenutá památka dopadla, kdyby nebylo občanské angažovanosti?
