Znáte ten pocit, když se rozhodnete pro něco bláznivýho, skvělýho, ale zároveň velmi nebezpečnýho? S pocitem odhodlání a zábleskem strachu se blížíte svému cíli… Je to nadšení smíchané se zvláštním strachem a touhou po objevení minulosti. Snaha vzdálit se od běžně plynoucích dní na místa, kde čas ubíhá jinak. Každé místo je specifické, jedinečné a krásné, ale jen málo míst vzbuzuje takové znepokojení a obavy, jako podzemní nacistická továrna.
„Zde nic není, pouze smrt.“ (nápis u vlezu do naprosté tmy)
K návštěvě takového místa se nedá připravit ze dne na den. Předchází tomu pečlivé studování mapy, ve které se klikatí více než 30 kilometrů chodeb, některé z nich již nejsou prostupné a jiné se ze dne na den mohou neprostupnými stát. Tohle podzemí je živý organismus a zrovna v tuhle chvíli se může hroutit další z chodeb. Kromě mapy, kterou je vhodné mít s sebou i při průzkumu, nesmí chybět kvalitní zdroj světla, jinak vás pohltí neprostupná tma a těžký vzduch nutí k myšlenkám, že již nejste v podzemní chodbě, ale hluboko pod vodní hladinou. Z dalších základních věcí je výhodné vzít si pevné boty, helmu a pro lepší orientaci třeba i provázek, který se uváže při vstupu a dopomáhá ke zdárnému návratu. My jsme zvolili chemické světlo a jednotlivé trubičky umisťovali na začátek každé křižovatky chodeb.
V této podzemní nacistické továrně během 2. světové války pracovalo tisíce vězňů a mnoho jich i zemřelo následkem těžké práce a špatných podmínek. Přemístila se sem výroba z německých továren a výrobní haly se vybudovaly v podzemí. Vyráběly se zde, mimo jiné, i součástky motorů do tanků a jiných těžkých vozidel. V současné době je zde úložiště radioaktivních odpadů. O historii továrny je nepřeberné množství materiálu a cílem článku je spíše přiblížit osobní zkušenost a průzkum, než citovat již dříve zmíněné informace, proto kdo by chtěl o tomhle komplexu chodeb zjistit více, informace jsou dohledatelné.
S myšlenkou na temnou minulost místa jsme se objevili před vchodem C/D, malým průlezem profukoval studený vzduch a my se chystali z denního světla vlézt do naprosté tmy. Zaváhání a myšlenky na odchod se nedostavily, naopak. I přes nebezpečnost a ponurou atmosféru místa jsme se až podivným způsobem těšili dovnitř. Uvnitř je jiný svět, klidný a tichý, čas se v naprosté tmě a tichu dá odhadnout jen setrvačným padáním vodních kapek. Zdánlivý klid a přívětivost místa akorát ruší myšlenky na fakt, že při průlezu přes závaly není vhodné dotýkat se stropu, aby se kamenné pláty neuvolnily a vtíravá myšlenka strachu se objeví při každém zvuku dopadajícího kamení na zem. Za cíl jsme si dali sloupový sál č. 25, kde se díky bobtnajícímu podloží zvedá podlaha a drtí patky sloupů. V tomto sále se nachází i jeden ze sloupů, kterému ve spodní části beton puknul a vystupuje ocelová výztuž. Po dosažení cíle, tedy sloupového sálu, jsme v dalším průzkumu nepokračovali, jelikož jsme se dlouho zdrželi fotografováním. Místo ale nutí k různým myšlenkám, co vše se zde odehrávalo a zda legendy s místem spojené se zakládají alespoň částečně na pravdě. Některé záhady rozluštěny nebudou a skončí pouze u úvah, ale možná o to větší genius loci tomuto místu náleží.
