Cerhenický cukrovar založený roku 1864 patřil ve své době k moderním velkokapacitním továrnám. V Kolínských listech, které vyšly v květnu roku 1877, byl popsán jako cukrovar stojící v úrodném zlatém pruhu polabském, mající výhodné spojení železniční, silniční s okolím nejširším, vzorně zařízený a nejnovějšími stroji opatřený.
Za dobu své existence byl několikrát uzavřen a v roce 1922 dokonce vyhořel.Od roku 1998, kdy továrnu opustili poslední dělníci, celý areál chátrá. Dnešní stopy po dávné cukrovarnické činnosti lze hledat jen velmi těžko. Z areálu zůstaly jen polorozpadlé vzhledově typické tovární budovy, vysoký komín či vodní věže nebo cukerní sklady. Cukrovarem vedená vlečka dříve sloužící k zásobování cukrovaru řepou, která sahá až do Velimi, je již notně zarostlá a neúspěšně odolává nájezdům zlodějů kovů.
Jedním z nejzajímavějších míst se zdá být zdánlivě nedostupná vrátnice. Přes špinavé sklo jsou vevnitř vidět píchačky, na které si v průběhu let zaměstnanci zaznamenávali svou docházku, zaprášené karty se všemi údaji stále vězí ve slotech… Jen málo zbylo z místa, kde se dříve vyráběla komodita pro svoji výnosnost také známá jako „bílé zlato“.
Zdroj: urbex.cz