Kostel situovaný na bývalém hřbitově západně od náměstí. Po architektonické stránce jednoduchá jednolodní orientovaná stavba postavená ze smíšeného zdiva s větším podílem kamene. Na loď obdélného půdorysu navazuje odsazený presbytář s půlkruhovým závěrem. Po stranách kněžiště stály přístavby sakristií, přičemž jižní byla roku 2006 z důvodu havarijního stavu demolována. Západnímu průčelí dominuje předsazená věž ukončená jehlancovou střechou s křížem ve vrcholu. Věž je z každé strany opatřena sdruženým oknem a pod nimi hodinovým ciferníkem. Z hodinového stroje označeném Uhren-Fabrik, Freudenthal öst. Schlesien 1893 se zachovalo pouze torzo. K severní stěně věže přiléhá přízemní přístavek krytý pultovou střechou. Loď kryje sedlová střecha s valbou na východní straně, nad kněžištěm opět sedlová střecha přecházející nad závěrem v půlkužel. Oba krovy byly v roce 2002 postaveny nové. Původní břidlicová krytina je nahrazena maloformátovou eternitovou. Fasády kostela jsou členěny jednoduše pouze lizénovými rámci a profilovanou korunní římsou. Obě delší strany kostela jsou děleny podle čtyř os. První osa prolomena pouze jedním oknem ve vyšším patře osvětlujícím kruchtu, ukončeném půlkruhovým záklenkem. Ve zbývajících osách vždy po dvou oknech nad sebou. Níže situovaná vysoká okna s půlkruhovým záklenkem, nad nimi menší kruhové otvory. Ve třetí ose po obou stranách boční vstupy do kostela rámované jednoduchým kamenným portálkem. Na severní straně se dochovala nízká zděná předsíň krytá sedlovou střechou. Stejná byla i na jižní straně, ale ta byla společně s přístavky pro sousoší Olivetské hory (východně od vstupu) a pro sousoší Kladení do hrobu (západně od vstupu) zdemolována. Žádná socha z těchto sousoší se nezachovala, zbytky přístavků zatím zůstávají na plášti kostela čitelné. Kněžiště prolamují tři vysoká okna s půlkruhovým záklenkem. V těchto oknech byla ponechána původní, byť ve velké míře rozbitá, vitrajová okna ze zasklívání kostela na konci 19. století. Tato původní chrání z vnějšku ještě jedno nové zasklení v subtilních kovových rámech. Nad prostředním oknem je zasazena plechová tabulka s nápisem a chronogramem (1936). Hlavní vstup do kostela je situován v ose západního průčelí věže, lemován kamenným portálem. Na jeho překladu měl být vytesán letopočet 1669 a kříž (Krejčová, 2001).
Popis památkové hodnoty
Kvalitní barokní architektura z druhé poloviny 17. století. V interiéru lodi a presbytáře se dochovaly cenné nástěnné malby z konce 19. století. Figurální motivy jsou doprovázeny velice zdařilou iluzivní štukovou výzdobou, která navozuje dojem členitého a honosného prostoru, který je ve skutečnosti ale řešen velice jednoduše. Jedná se o nejstarší objekt v obci dokládající její bohatou historii násilně zpřetrhanou zrušením obce v roce 1950 a jejím začleněním do vojenského výcvikového tábora Město Libavá. Dějiny První zprávy o kostele a faře jsou z let 1528 a 1541. Kostel byl, na rozdíl od vsi, opevněn kamennou zdí, ačkoliv kostel samotný byl postaven ze dřeva. V lednu roku 1653 byl vykraden a shledán jeho stav natolik špatným, že bylo rozhodnuto zřídit nový kostel. Patrně byl postaven na místě původního kostela. Již v roce 1659 se začalo se stavebními přípravami, samotná stavba byla zahájena v roce 1662 a trvala do roku 1666 (nwkteré zdroje ovšem uvádějí až rok 1669). Autorem projektu kostela byl blíže nejmenovaný mistr z Vyškova, pravděpodobně působící v biskupských službách. Stavbu vedl olomoucký mistr Petr Schüller. Na biskupském stolci v Olomouci byl v té době Karel z Liechtensteina – Kastelkornu, který vložil do stavby libavského kostela své prostředky. Obec Libavá byla majetkem olomoucké kapituly. Kostel několikrát vyhořel a musel být opravován. Nejvíce byl postižen požárem v roce 1817, kdy se zřítila i část klenby. Projekt na obnovu kostela ještě téhož roku vypracovali zedničtí mistři Josef Kusý a Antonín Schäfer. V průběhu 19. století postihl kostel požár ještě nejméně dvakrát, ačkoliv škody už naštěstí nebyly tak rozsáhlé. Od roku 1947 se plánovalo zřízení vojenského prostoru na území Libavska a církev začala transportovat svůj majetek na jiná místa. Kostel přímo v Libavé byl však vybrán, že zůstane sloužit církevním účelům pro potřeby armády, a veškerý movitý inventář tak zůstal na svém místě. K 1. červenci 1950 byla obec úředně zrušena a začleněna do nově vyhlášeného vojenského újezdu Město Libavá (později přejmenovaného na vojenský újezd Libavá). Ještě v roce 1951 kostel sloužil bohoslužebným obřadům, následující rok byla farnost zrušena a nemovitý majetek přešel do vlastnictví armády. Vojenský útvar 8129 Město Libavá, který dostal libavský kostel do správy, si v něm zřídil sklad. Kdy a kam byl přesunutý mobiliář, není známo. Kostel bez údržby chátral. V roce 1997 měl dokonce propadlý krov a armáda zvažovala jeho demolici. Vlivem občanské iniciativy se podařilo kostel zachránit a od roku 2002 pomalu získávat finance na jeho obnovu. Roku 2004 předala vojenská posádka kostel do správy Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá, která jej po dlouhých letech v červnu 2005 znovu otevřela veřejnosti. V roce 2012 byl odsouhlasen plán optimalizace vojenských újezdů s cílem tyto prostory zmenšit a vyloučit z nich co nejvíce civilních obyvatel. Tento plán vyvrcholil k 1. lednu 2016 vznikem nové obce Město Libavá. Téhož roku převedla armáda kostel do obecního majetku. (https://pamatkovykatalog.cz/kostel-povyseni-sv-krize-12954496)
Dnes je kostel příležitostně otevřen veřejnosti. Probíhají zde výstavy k historii objektu i celé obce. Příležitostně i další kulturní akce.
Fotogalerie:
