„Takhle bude vypadat svět po lidech!“ To je první myšlenka, která musí člověka napadnout při pohledu na opuštěný ostrov Hašima u břehů Japonska. Do šedivých železobetonových zdí tady narážejí mořské vlny a vytlučená okna černě zírají do dálky. Je to děsivý pohled, nicméně pohled, který láká tisíce turistů. Pojďte se s námi podívat na nejslavnější ostrov duchů na světě!
Má za sebou obrovský vzestup a pád. Kdysi to bývalo místo s nejvyšší hustotou obyvatel na planetě, jeden čas téměř peklo na zemi, později jakási komuna, kde žily tisíce dělníků pod křídly firmy Mitsubishi. Dnes je ostrov Hašima liduprázdný a rozpadajícími se betonovými bloky se prohání jen vítr.
Historie tohoto místa je fascinující, stejně jako dnešní pohled na něj – obvykle jen z paluby lodi, případně vyhlídkové plošiny, protože vstup na něj není příliš bezpečný. Jaká tedy byla?
Doba předbetonová – než se našlo uhlí
Hašima (jinak známá také jako Gunkandžima, v překladu bitevní loď) leží asi 15 kilometrů od Nagasaki, omývají ji vody Východočínského moře a je asi nejslavnější z několika stovek opuštěných ostrovů, které ve zdejších vodách jsou.
Její vzestup se datuje do období 60. let 19. století. Nagasaki se rozrůstalo a stával se z něho významný přístav. A připlouvající parníky potřebovaly uhlí. O obrovských slojích pod zdejšími ostrovy se vědělo, rodina Fukahori, která je vlastnila, ale neměla potřebné finance k jejich vytěžení. A tak ostrov Hašima a s ním i další koupilo za sto tisíc jenů Mitsubishi.
Doba utrpení uprostřed betonu
To na ostrově instalovalo ve své době opravdu moderní těžařské stoje a najalo první dělníky a horníky. V roce 1916 pro ně potom nechalo vystavět první z obrovských železobetonových bytových bloků. Ubytované ale nečekal žádný luxus – dělníci a jejich rodiny tu žili v malinkých jednopokojových bytech s předsíňkou, se společnou kuchyní a koupelnou. Na svou dobu šlo ale o celkem příjemnou jistotu.
Situace se ale začala zhoršovat – uhlí bylo potřeba těžit ve stále větším množství, zvláště v období druhé světové války. Dělníků přibývalo, s nimi i malinkých „kotců“, ve kterých bydleli, a hlavně nehod. V průběhu války pak značnou část pracujících tvořili zajatci, nad kterými bděli nelítostní strážci.
Odhaduje se, že tu v tomto období zemřelo asi 1300 lidí – část podvýživou, část v důsledku nehod, další spáchali sebevraždu skokem z vysokých zdí do rozbouřených vln.
Doba života uprostřed betonu
Po válce se situace rapidně zlepšila. Japonsko po válce mohutně obnovovalo, uhlí bylo potřeba a na Hašimu už lidé jezdili dobrovolně – za prací a za sice bizarními, ale celkem přijatelnými podmínkami pro život. Svobodní lidé tu v této době měli pro sebe jednopokojové byty, rodiny pak žily v několika pokojových bytech se sdílenou kuchyní a koupelnou.
A pokud se člověku opravdu dařilo, mohl dosáhnout až na na svou dobu luxusní apartmány s vlastní kuchyní i koupelnou. Hlavní vedoucí ostrova tu žil v dřevěném domě, který si nechal vystavět na nejvyšším místě ostrova.
Ve městě v této době fungovaly dvě desítky obchodů, byly tu restaurace, bary, kadeřnictví, mateřská, základní i střední škola, nemocnice a dokonce i nevěstinec. Auto tu nebylo jediné, vzhledem k malé rozloze nebyly automobily potřeba. A v roce 1959 žilo na ostrově Hašima o rozloze 6,3 hektaru 5259 lidí – šlo tak o místo s největší hustotou zalidnění na planetě.
Doba pobetonová aneb Život po lidech
Všechno jednou končí a ani zásoby uhlí nejsou nevyčerpatelné. 15. ledna 1974 tak firma Mitsubishi oznámila, že končí těžbu na ostrově a všichni se mají do tří měsíců odstěhovat. Poslední obyvatel opustil Hašimu 20. dubna 1974 a z přelidněného ostrova se rázem stal ostrov duchů.
Mitsubishi se ostrova vzdalo v roce 2002 ve prospěch města Takašima, od roku 2005 je potom ostrov pod správou města Nagasaki. A do tohoto roku se datuje i první cesta novinářů na ostrov – záběry z ní následně obletěly svět a vyvolaly obrovský zájem. Od roku 2009 je tak část ostrova přístupná i turistům – nicméně je potřeba poznamenat, že jde vlastně jen o přistávací molo pro lodě a vyhlídkovou plošinu. Ostrov a budovy na něm jsou v tak dezolátním stavu, že jakýkoli pohyb tady by mohl způsobit neštěstí.
- ostrov musel být zásobován z pevniny – a to i vodou, která byla vedena potrubím pod hladinou, potraviny přivážely lodě
- zeleň se na ostrově objevila až v roce 1963, kdy tu byly vybudovány první zahrady na střechách
- jedná se o tom, že by byla Hašima zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO