Domek je poslední pozůstatek staré Michle na této straně ulice U plynárny, která byla už za komunistů celá brutálně zbořená a zastavěná paneláky. Podle památkářů ale domek není cenný jen jako rodiště geniálního houslisty, ale i jako příklad předměstské architektury v historizujícím slohu. Proto ho už před časem navrhli prohlásit památkou, návrh zatím čeká na rozhodnutí ministerstva kultury. Domek už měl několikrát namále, jako jediný přežil rozsáhlé demolice při rozšiřování tramvajové trati v ulici U Plynárny. Drobná přízemní budova se sedlovou střechou je jedním z posledních svědectví o podobě starší domovní zástavby historického jádra Michle. Především je ale významnou kulturně-historickou památkou jako místo narození světoznámého houslisty Jana Kubelíka (1880-1940). Dům čp. 218 je celistvě zachován ve své původní hmotě i půdorysu. Dvorní křídlo prošlo novodobými úpravami. Dlouhodobě neudržovaný objekt vyžaduje především zajištění proti zatékání (opravu poškozené střešní krytiny) a celkovou obnovu. Soubor je tvořen uličním křídlem čp. 218, k němuž bylo v minulosti přistavěno křídlo dvorní, a dvorkem. Nárožní obytný dům se sedlovou střechou je orientován svým severním čtyřosým průčelím do ulice U Plynárny. Východní průčelí je ukončeno nízkým štítem s mírně přesahující sedlovou střechou. Ve štítě je malý obdélný otvor do podkroví. Dům má zvýšené přízemí, okna jsou lemována profilovanými šambránami. Objekt je podsklepený. Přízemí obsahuje dvě plochostropé místnosti. Interiéry jsou zčásti poškozeny. Dvorní jižní křídlo navazuje na uliční v půdorysné stopě ve tvaru „L“. Křídlo je patrové, nepodsklepené. Otevřená veranda – pavlač je nesena na konzolách, tvořených cihelnou klenbou do traverz, zvenčí pobita prkny se čtveřicí nepůvodních oken. Prostor pod pavlačí je osazen dřevěnou konstrukcí s vyřezávanými ztužujícími pásky a zábradlím, jež přibyla k objektu dodatečně. Celé křídlo je zastřešeno pultovou střechou. Na východní straně navazuje na štítovou zeď uličního objektu oplocení, které je tvořeno vysokou podezdívkou z režného zdiva s pilířky, mezi nimiž jsou pole kovového mřížkového plotu. V oplocení je proražen otvor pro dvoukřídlou kovovou branku, ke které vedou kamenné schůdky. Jan Kubelík už v osmnácti letech hrál s Českou filharmonií a během své kariéry koncertoval na všech významných světových pódiích, včetně Windsoru, kde hrál pro královnu Viktorii. Na přelomu 19. a 20. století na tom už byl tak dobře, že si mohl dovolit koupit zámek v Býchorách na Kolínsku (kde se narodil i jeho syn Rafael, pozdější slavný dirigent) a podporovat Českou filharmonii, s kterou často hrával. Na začátku 1. světové války se přestěhoval do Vídně, v době krize v třicátých letech však přišel o veškerý svůj majetek, kromě vzácných houslí Stradivari, na které hrál. Vrátil se do Čech a dožil u svého syna Rafaela na pražských Vinohradech. Zemřel 5. prosince 1940 a je pochován ve Slavíně na Vyšehradě.
Fotogalerie:
Zdroj fotografií: © Ivona Šuchmannová / © Petr Oubrecht / © Jan Sommer
Vyfoceno v průběhu let 2017 – 2019
