Příběh o sídle s názvem Summerwind je dodnes jedním z nejznámějších strašidelných příběhů ve Wisconsinu. Ohledně tohoto domu, z něhož dnes zbyly už jen základy, po dlouhá léta kolovaly mnohé podivné zvěsti o strašení, které vyvolávají husí kůži. Ruiny sídla se dodnes nacházejí na břehu jezera West Bay Lake a veřejnost má na pozemek zakázán přístup.
Dům byl postaven na počátku 20. století jako rybářská chata. Roku 1916 ho odkoupil Robert Lamont, který ho dal předělat na honosné obytné sídlo. Lamont v domě bydlel skoro 15 let a už tehdy služebnictvo hlásilo, že v domě straší. Lamont jim však nevěřil a tvrdil, že dům je nový a nemůže v něm strašit, ale to se změnilo někdy v 30. letech, kdy Lamont dům opustil poté, co údajně v kuchyni spatřil přízrak. Historky hovoří o tom, že Lamont spolu s manželkou v ten den jedl v kuchyni dezert, když se najednou dveře do sklepa začaly otevírat. Ve dveřích se zjevil přízrak muže, na co Lamont vytáhl pistoli. Přízrak za sebou zabouchl dveře, do kterých pak Lamont dvakrát vypálil. Oba pak z domu utekli a ve dveřích zůstali dvě díry po kulkách.
Od 40. po 60. léta se dům dostal do rukou různým majitelům, ale ti v něm žili jen příležitostně. V tomto období
Říká se, že Arnold v jedné vestavěné skříni jednou vytáhl zásuvku na boty, za kterou objevil nějakou skrýš. Tam našel něco, co nejprve považoval za kosti nějakého zvířete. Vstup do skrýše však byl pro něj příliš malý, a tak do otvoru poslal svou dceru Mary, která tam našla lidskou lebku s černými vlasy a jiné kosti. Tyto události však nikdy nebyly zaznamenány policií a tak se o jejich autenticitě pochybuje jako o legendě. Pozůstatky však záhadně zmizely, když skrýš o několik let později zkoumal otec Ginger a jeho bratr. Arnoldův stav se během pobytu v domě stále zhoršoval. Při jedné příležitosti, když ráno šel do práce, mu přímo před nosem prý vzňalo auto. Neprokázalo se však, zda šlo o technickou poruchu, nebo něco jiného. Zdálo se, že tajemné jevy v domě ho přímo ovlivňují. Toulal se po domě v noci a často hrával na staré varhany, který si rodina koupila ještě před nastěhováním. Arnold hru na varhany vždy považoval za relaxaci, ale tentokrát začal hrát ponuré strašidelné melodie, které připomínaly spíš smuteční pochod. Tvrdil přitom, že mu to kážou hlasy, které slyší ve své hlavě. Na varhany hrál často celou noc, přičemž s hodinami se stupňovala i intenzita hry.
Ginger se vedle toho s dětmi a v slzách krčila v ložnici a bála se s Arnoldem mluvit, protože ji už vůbec neposlouchal. Po šesti měsících od nastěhování se Arnold náhle nervově zhroutil a Ginger se pokusila o sebevraždu. Ginger se po děsivých událostech s dětmi přestěhovala ke svým rodičům a dům opět dostali předešlí majitelé, rodina Keeferovců. Arnold se mezitím léčil, ale jejich manželství bylo už díky neměnnému Arnoldově stavu u konce. O několik let později se otec Ginger, Raymond Bober, rozhodl dům koupit a přeměnit jej na restauraci. Ginger byla z tohoto rozhodnutí v šoku. Nikdy svému otci totiž přesně neřekla, co se jim v domě skutečně přihodilo. Boberovci se při renovaci setkali s podobnými paranormálními jevy, přičemž Raymond syn Karl tvrdil, že viděl stejnou přízračnou scénu, která se v 30. letech odehrála v kuchyni s Robertem Lamonte. Dělníci se také cítili nepříjemně a stěžovali se, že jim mizí nástroje.