Branické ledárny, byly vystavěny v letech 1909 – 1911 podle projektu architekta Josefa Kovařoviče, karlínskou stavební firmou Nekvasil. Samotnou realizaci financovalo společenství pražských restauratérů.
Vhodným místem pro stavbu, se na základě dlouhodobých pozorování, ukázalo být jedno z nejstudenějších míst na vltavském břehu. Průměrná roční teplota je tu o 3° C nižší, než na jiných místech Prahy.
Dominantní budovou ledáren je vlastní lednice, jejíž exteriér je charakteristický vyváženým secesním dekorem. Nosná konstrukce interiéru patří k raným realizacím železobetonového stavitelství u nás.
Hranolová budova s členitou atikou a štíty připomínajícími svými zkosenými stěnami a zesílenými nárožími vstupní pylon egyptských chrámů, tvořila samostatnou klimatickou jednotku, jejíž větrání a tepelná izolace umožňovaly celoroční skladování ledu.
Tehdy se k chlazení používal přírodní led, v Praze pak ten ze zamrzlé hladiny Vltavy.
Vyřezávali jej tzv. “ledaři“ což byli dělníci, jenž byli velmi často v letním období zároveň i voraři. Takto vyřezané kry se dále přibližovali dlouhými tyčemi do laguny před ledárnou. Odtud byl led zvedán třemi paternosterovými elevátory.
Lednice tak bývala plněna 38 dní. Uvnitř se pak kusy ledu slily v monolitický blok, z něhož se potom po celý rok vyřezávaly kvádry, které se rozvážely na koňských potazích do pražských hostinců, kaváren, řeznictví a dalších zařízení vyžadujících chlazení potravin.
Dále se v areálu ledáren nacházeli také budova správy, stáje pro 120 koní, kovárna, kolárna, sklady na ukládání ledařského náčiní, uhelna a dřevníky.
V poválečné době pak bylo doplněno mnoho dalších přístavků, těmi se ovšem akorát snížila estetická a architektonická hodnotu komplexu.
V roce 1954, byl provoz ledáren ukončen v souvislosti s výstavbou Vltavské vodní kaskády, jež fakticky způsobila, že Vltava v dnešní zimě téměř vůbec nezamrzá a to ani za těch největších mrazů.
Od té doby byl objekt lednice využíván pro své teplotní vlastnosti jako sklad.
Od ledna 1994 je areál v soukromých rukou, slouží převážně jako sklady a dílny a rychle chátrá.
Fotogalerie
Zub casu se podepsal na trech kamennych krizich, obrostly mechem, lisejniky, kamen zacal zvetravat, napisy se temer nedaly precist. Byla by skoda, aby se tato pripominka historie rozpadla a zmizela. Zamestnanci Lesni spravy Cerna Hora zaradili opravu Trech krizu do planu oprav, financovanych z Programu 2020. Realizace opravy probehla letos na podzim a troufam si tvrdit, ze se podarila. Krize byly ocisteny od skvrn a zvetrale vrstvicky kamene, byly osetreny ochrannym naterem, ktery omezi vliv povetrnostnich podminek na neprilis odolny piskovec, dale byly ocisteny litinove prvky a obnoveny napisy.