Na severu ostrova Jáva se nachází šesté nejlidnatější město Indonésie – Semarang, které je již několik desetiletí známé svou majestátní administrativní budovou Lawang Sewu, což v překladu znamená Dům tisíce dveří. Tato budova však není pověstná jen svou výjimečností, ale také paranormálními jevy, které se odehrávají v podzemních prostorách.
Pokud chtěl totiž ještě donedávna jávský muž prokázat svou odvahu a mužnost, dlouhé roky bylo na to určeno právě podzemí Lawang Sewu.
Může za to japonské vězení?
Budova Lawang Sewu se začala stavět v roce 1904 a v roce 1907 byla dokončena nizozemskou železniční společností Nederlandsche-indische Spoorweg Maatschappij (NIS). Až do druhé světové války to byla jen administrativní budova, vše se však změnilo v roce 1942, kdy strategické území po celé Indonésii začala okupovat japonská armáda.
Vojáci Japonského císařství tak zabrali i město Semarang, a právě podzemí budovy Lawang Sewu si vybrali jako své nové vězení. Po rychlých stavebních úpravách se z podzemí této majestátní budovy stalo nejobávanější vězení celé Jávy, a možná i právě proto patří v současnosti Dům tisíce dveří k nejstrašidelnějšímu místu Indonésie.
Během téměř tří let – od roku 1942 do roku 1945, se v tomto japonském podzemním vězení odehrálo množství případů mučení, poprav a brutálního výslechu.
Vězni zde za mřížemi žili v krutých podmínkách a většina z nich to i díky nelidskému výslechu a mučení nepřežila. Kdo se jednou do tohoto vězení dostal, živý z něj už nevyšel. Jedním z mučících prostředků byly nádrže naplněné vodou, kde Japonci vězňě topili, v další místnosti jim zase stínali hlavy.
Všechny ukrutnosti, které se zde během japonské okupace odehrály, zanechaly podle mnoha místních obyvatel na tomto místě nesmazatelné stopy, které je vidět v podobě různých paranormálních jevů odehrávajících se v podzemí. A někdy netřeba jít ani do Lawang Sewu, stačí se jen během noci v blízkosti této budovy zaposlouchat do různých podivných zvuků, které se často z podzemí ozývají.
Většina obyvatel města Semarang se bojí do podzemí Lawang Sewu byť jen vstoupit. Pamětníci totiž dodnes nezapomněli na to, jak celé vězení po opuštění japonské armády vypadalo, a jakou hrůzu tam našli a tyto vzpomínky jsou neustále i v myslích zdejších obyvatel.
V podzemních prostorách se však všechno to utrpení, které se zde odehrálo, jakoby vrylo do stěn, a proto není divu, že zde lze stále setkat přízraky nejen mučených vězňů, ale i žen, které zde předčasně zemřely. Zjevuje se zde například duch nizozemského vojáka v kompletní uniformě i se zbraní, který zde zahynul během japonské okupace. Při místnosti, kde Japonci vězňům stínali hlavy je dnes možné spatřit i přízrak bezhlavého muže.
V roce 2009 se zde natáčela i reality show a televiznímu štábu se zde podařilo zachytit ducha holandské ženy, která zde spáchala sebevraždu v době, kdy budovu obsazovala japonská armáda. Místní obyvatelé však mají největší strach z upířího ducha, kterému se zde říká Pontianak nebo kuntilanak. Jde o ducha ženy, která v podzemí zemřela při porodu a navždy tak zůstala připoutána k tomuto místu.
O nadpřirozených jevech, které se zde odehrávají, byl natočen i dokumentární film a v roce 2008 se zde natáčel i indonéský horor – Lawang Sewu: Denda Kuntilanak. V roce 2011 byla část budovy zrekonstruována a na konci roku 2013 politici městské rady schválili provést v podzemních prostorách exorcismus, který měl z celého Domu tisíce dveří vyhnat všechny špatné duchy, aby se už místní obyvatelé ničeho nebáli a začali využívat obnovené prostory.
To se však velmi nepodařilo, protože z podzemí je v nočních hodinách stále slyšet zvláštní zvuky a turisté z celého světa toto místo navštěvují i kvůli paranormálním jevům, se kterými se tu mohou při troše „štěstí“ setkat.