Na severu ostrova Jáva se nachází šesté nejlidnatější město Indonésie – Semarang, které je již několik desetiletí známé svou majestátní administrativní budovou Lawang Sewu, což v překladu znamená Dům tisíce dveří. Tato budova však není pověstná jen svou výjimečností, ale také paranormálními jevy, které se odehrávají v podzemních prostorách.
Pokud chtěl totiž ještě donedávna jávský muž prokázat svou odvahu a mužnost, dlouhé roky bylo na to určeno právě podzemí Lawang Sewu.
Může za to japonské vězení?
Budova Lawang Sewu se začala stavět v roce 1904 a v roce 1907 byla dokončena nizozemskou železniční společností Nederlandsche-indische Spoorweg Maatschappij (NIS). Až do druhé světové války to byla jen administrativní budova, vše se však změnilo v roce 1942, kdy strategické území po celé Indonésii začala okupovat japonská armáda.
Vojáci Japonského císařství tak zabrali i město Semarang, a právě podzemí budovy Lawang Sewu si vybrali jako své nové vězení. Po rychlých stavebních úpravách se z podzemí této majestátní budovy stalo nejobávanější vězení celé Jávy, a možná i právě proto patří v současnosti Dům tisíce dveří k nejstrašidelnějšímu místu Indonésie.
Během téměř tří let – od roku 1942 do roku 1945, se v tomto japonském podzemním vězení odehrálo množství případů mučení, poprav a brutálního výslechu.
Vězni zde za mřížemi žili v krutých podmínkách a většina z nich to i díky nelidskému výslechu a mučení nepřežila. Kdo se jednou do tohoto vězení dostal, živý z něj už nevyšel. Jedním z mučících prostředků byly nádrže naplněné vodou, kde Japonci vězňě topili, v další místnosti jim zase stínali hlavy.
Všechny ukrutnosti, které se zde během japonské okupace odehrály, zanechaly podle mnoha místních obyvatel na tomto místě nesmazatelné stopy, které je vidět v podobě různých paranormálních jevů odehrávajících se v podzemí. A někdy netřeba jít ani do Lawang Sewu, stačí se jen během noci v blízkosti této budovy zaposlouchat do různých podivných zvuků, které se často z podzemí ozývají.
Paranormální jevy na denním pořádku
Většina obyvatel města Semarang se bojí do podzemí Lawang Sewu byť jen vstoupit. Pamětníci totiž dodnes nezapomněli na to, jak celé vězení po opuštění japonské armády vypadalo, a jakou hrůzu tam našli a tyto vzpomínky jsou neustále i v myslích zdejších obyvatel.
V podzemních prostorách se však všechno to utrpení, které se zde odehrálo, jakoby vrylo do stěn, a proto není divu, že zde lze stále setkat přízraky nejen mučených vězňů, ale i žen, které zde předčasně zemřely. Zjevuje se zde například duch nizozemského vojáka v kompletní uniformě i se zbraní, který zde zahynul během japonské okupace. Při místnosti, kde Japonci vězňům stínali hlavy je dnes možné spatřit i přízrak bezhlavého muže.
V roce 2009 se zde natáčela i reality show a televiznímu štábu se zde podařilo zachytit ducha holandské ženy, která zde spáchala sebevraždu v době, kdy budovu obsazovala japonská armáda. Místní obyvatelé však mají největší strach z upířího ducha, kterému se zde říká Pontianak nebo kuntilanak. Jde o ducha ženy, která v podzemí zemřela při porodu a navždy tak zůstala připoutána k tomuto místu.
Až do roku 2009 celá budova Lawang Sewu chátrala, přesto, že v roce 1992 byla prohlášena za kulturní dědictví Indonésie. Dům tisíce dveří byl dlouhá desetiletí využíván i v jávském spiritualismu, kdy jávští muži prokazovali svou odvahu tím, že v podzemí trávili noci.
O nadpřirozených jevech, které se zde odehrávají, byl natočen i dokumentární film a v roce 2008 se zde natáčel i indonéský horor – Lawang Sewu: Denda Kuntilanak. V roce 2011 byla část budovy zrekonstruována a na konci roku 2013 politici městské rady schválili provést v podzemních prostorách exorcismus, který měl z celého Domu tisíce dveří vyhnat všechny špatné duchy, aby se už místní obyvatelé ničeho nebáli a začali využívat obnovené prostory.
To se však velmi nepodařilo, protože z podzemí je v nočních hodinách stále slyšet zvláštní zvuky a turisté z celého světa toto místo navštěvují i kvůli paranormálním jevům, se kterými se tu mohou při troše „štěstí“ setkat.
