Horské sanatorium v Essexu
Místní obyvatelé si přes komplex sanatoria často krátí cestu. Občas vídají uvnitř opuštěné budovy světla a tajemné osoby, které se zmateně toulají po areálu. Skrz polorozbitá okna lze vidět železné postele a lékařské vybavení, včetně biologického odpadu. V místní kapli se často provádějí rituály. Po celé budově se rozprostírá děsivé ticho.
Historie
Historie sanatoria se začala psát v roce 1873. Původně komplex sloužil jako polepšovna a sirotčinec. Roku 1900 byla hlavní budova zničena ohněm. Po požáru se vedení rozhodlo změnit členění budov. Děti byly rozděleny podle pohlaví a roztříděny do skupin po padesáti. Speciálně pro dívky bylo vystavěno další zařízení na kopci, které bylo otevřeno roku 1902. Mladistvých zločinců bylo ale mezi dívkami málo, proto byla budova o čtyři roky později opět zavřena a zůstala prázdná. V roce 1906 bylo ve městě zaznamenáno na 3000 případů onemocnění tuberkulózou a 842 úmrtí. Nemocným nemohla být poskytována dostatečná péče, proto se dvě ženy rozhodly zřídit sanatorim v opuštěné stavbě. Ta ovšem musela projít narychlo rozsáhlými opravami. Během prvního roku se tu vystřídalo prvních 129 pacientů. Během dalšího desetiletí se stala tuberkulóza problémem širokého okolí. Proto bylo vybudováno dalších 11 zařízení. Pro pacienty byly tyto budovy otevřeny v roce 1922. Na svou dobu bylo sanatorium velmi moderně zařízené a bylo považováno za jedno z nejlepších léčebných center v zemi, ne-li na světě. Jeho umístění na hřebenech hor s čerstvým vzduchem a pramínky čisté vody mělo více než prospěšné účinky. Místo se stalo útočištěm také pro vojáky z první světové války, kteří utrpěli zranění plic. V roce 1950 začal počet pacientů klesat díky objevení účinného antibiotika. Od roku 1970 už se pro většinu budov nedalo nalézt využití. Prázdná oddělení byla používána pro léčbu duševně nemocných. Sídlil zde také personál s rodinami. V roce 1975 bylo zřízeno odvykací centrum. Věda zvítězila nad nemocí a to zpečetilo osud sanatoria. V roce 1977 byl propuštěn poslední pacient a centrum zavřeno. Od roku 1982 byl komplex zcela opuštěn.
Duchové
Doby, kdy zde pacienti zažívali utpení a umírali už je dávno pryč, ale jejich trpící duše stále setrvávají na tomto místě. Následující fotky nejsou nic neobvyklého.
Následující fotografie pochází z roku 1918. Byla pořízena při stavbě jedné z budov. Zdá se, jako by z horního patra na dělníky shlížela holčička.
Někteří návštěvníci, kteří se na vlastní nebezpečí do opuštěného sanatoria vydali. Viděli starý vozíček, který se sám od sebe pohyboval tam a zase nazpět.
Někdy zde můžete zahlédnout zdravotní sestry či pacienty. Pocity jsou o to silnější, že všude kolem se válí zařízení tak, jako by všichni z hodiny na hodinu odešli. Karty pacientů, části těl odebraných nemocným, injekce, nástroje, zkumavky, rentgenové snímky… Z hrobového ticha se ozývá dětský pláč a hrozivé výřiky. Někdy můžete zaslechnout i zřetelné věty, jako například: “Uhoříš v plamenech!”
