Vzhledem k tomu, že hrozba leteckých útoků v západním Německu během druhé světové války narůstala, bylo postaveno mnoho protileteckých krytů (Luftschutzbunker), aby chránily vojáky i civilisty před spojeneckými bombovými útoky. Většina z těchto bunkrů byla implodována, pohřbena nebo zaplavena spodní vodou; tento konkrétní však přežil. Zařízení, které se mohlo roztáhnout až na jeden kilometr, sestává hlavně z galerií, kde by lidé mohli hledat ochranu před ničivým bombardováním a plynovými útoky.
Jedinečným rysem tohoto systému bylo, že se ze svého původního plánu rozšířil na podzemní nemocnici – bezpečné útočiště pro ošetřování raněných, když spojenecká letadla shora bombardovala okolí. Stavba nebyla nikdy dokončena a betonové tunely se v jednom úseku proměnily do hrubého tvaru vytesaného před několika lety. Další část zůstává většinou pohřbena v hlíně a třetí oblast je částečně zatopená, ale většinou průchodná.
Tato oblast spadala pod těžké bombardovací útoky ze strany RAF (Royal Air Force) v letech 1941 až 1945, které následně zničily většinu města. Během 70. let byla část systému využívána ruskou armádou k testování dělostřelectva odpalovaného z tanků v rámci přípravy na studenou válku. Dnes bunkr leží na opuštěném pozemku a před veřejností je velmi dobře ukrytý.
*Poznámka: jméno „Krankenbunker „Breuning““ je pseudonym; skutečný název tohoto místa není v současné době zveřejněn.
Fotogalerie:
- Odvrácená tvář
- „Mokrou nohou“ aneb zatopená část
Zdroj foto: © Tom Kirsch
