Podzemní město Osówka. Pár kilometrů od našich hranic leží obrovský podzemní komplex s pozoruhodnou minulostí. A je přístupný i pro turisty!
Jedná se o jeden z nejzajímavějších podzemních komplexů vybudovaných nacistickýcm Německem v rámci programu Riese neboli Obr. Vznikl v podzemních prostorách pod Sovími horami v dnešním Polsku, tehdy však šlo o oblasti, které patřily Německu.
Proč kousek od českých hranic?
Koncem roku 1942 Spojenci vybombardovali německou základnu Peenemünde na severu Německa – místo, kde probíhal tajný vojenský výzkum Zbraní odvety. A jen o několik měsíců později se začala německá vojska stahovat z východní fronty. Po těchto dvou událostech rozhodl Hitler v Obersalzbergu o zahájení gigantických staveb na (zatím) bezpečném území, což Soví hory a okolí města Valdenburku (dnes Walbrzych) určitě byly.
K práci sem Němci dopravovali především vězně z koncentračního tábora Gross-Rosen a jejich stavy doplňovali válečnými zajatci z celé Evropy. Pak začala stavba: razily se obrovské podzemní štoly, na povrchu se stavěly bunkry, byla sem přivedena železnice i kvalitní silnice. Náklady byly nesmírné – a to všechno v době, kdy už Německo v Sovětském svazu zoufale potřebovalo každý kousek munice… Proč to všechno? Vydržte, i k tomu se dostaneme…
Roku 1945 nacistické impérium kolabovalo. A tak i v Sovích horách začal po roce a půl stavebních prací ústup. Pod útokem Rudé armády a polských jednotek se už nedalo razit, navíc už tato práce zjevně ztratila smysl; v posledních měsících probíhaly zřejmě už jen ze setrvačnosti.
Němci stáhli vězně a většinu strojů a celý rozsáhlý komplex důkladně zamaskovali. Rozestavěné podzemní město tedy v podstatě zakonzervovali, podle některých náznaků proto, že doufali v opětovný návrat v „lepších časech“.
V době, kdy zde práce vrcholily, se ve vytápěném a přísně střeženém podzemí skrývalo až 20 tisíc ozbrojených německých vojáků. Šlo tedy vlastně o středně velké městečko, ale celé pod zemí a s dodnes ne zcela objasněným smyslem. Podle svědectví vězňů, kteří zde pracovali a nelidské podmínky přežili, se zde experimentovalo s uranem a těžkou vodou – podle mnoha nepřímých důkazů se zde vyvíjel německý prototyp jaderné bomby. Svědčí o tom přítomnost mnoha věhlasných fyziků a chemiků, ale přímé důkazy formou písemných záznamů chybí. Při ústupu totiž němečtí vojáci všechny tyto dokumenty zklikvidovali do posledního archu papíru.
Židovské zlato?
Jiné náznaky zase ukazují, že by v prostorách pod Sovími horami mohlo skončit také polské zlato. Na dobových dokumentech je zaznamenáno, kolik betonu bylo použito při stavbě Osówky. Jenže podle odhadů je ho dnes v Osówce jen asi 40 procent. Co to znamená? Pod objevenými prostory se na 95 procent nacházejí ještě další místnosti, které se najít nepodařilo…
Několik dobových svědků také potvrdilo, že právě do Sovích hor směrovaly náklaďáky se zabaveným židovským majetkem. Pokud je to pravda, možná se zde dodnes skrývá dosud neobjevený poklad. Není divu, že sem míří spousta záhadologů a milovníků tajemna z celé Evropy…
Poválečná tajemství
V poválečných letech odvezla zbytek toho, co zde zbylo, Rudá armáda, spoustu zařízení rozkradli i místní obyvatelé. V poválečné nouzi se jim ale nelze moc divit… Když se sem vrátili lidé, které odsud Němci za války odsunuli, našli tady neznámé a děsivé štoly. Většina místních se jim vyhýbala, mladé a dobrodruhy však místo lákalo. Hledali zde nacistické poklady, zbytky německých experimentů – vše marně.
Komplex najdete jen několik desítek kilometrů od českých hranic, takže se hodí i na jednodenní výlet. Podzemní komplexy byly dokonale zmapované a zabezpečené teprve v 90. letech 20. století. Osówka je od té doby přístupná i turistům – a návštěva určitě stojí za to! Můžete se zde podívat na různě pokročilá stadia rozestavěnosti podzemních důlních děl, strážnice se střílnami i odpalovacími základnami granátů. Dochovala se promyšlená ventilační potrubí, chodby s technickými kanály v horní části a také zbraně, stroje a další zbytky po nacistických experimentech.
Pomyslným vrcholem návštěvy Osówky je deset metrů vysoká hala s původním bedněním založeným koncem roku 1944. Hala se nalézá 50 metrů hluboko pod tvrdou rulovou horninou – zcela v bezpečí před případným bombardováním.
Právě zde mohli nacisté experimentovat s tajnými zbraněmi: když ji v 50. letech zkoumali sovětští vojenští experti, zjistili, že podlaha místnosti je velmi podobná těm, které se v SSSR používaly při experimentech s jadernými zbraněmi. Podle některých vojenských historiků tu mohli Němci chtít odpálit svou první pokusnou jadernou pumu. Ale to je opět jen další záhada podzemního města…
