BD Riegrovo náměstí 33

Patrový secesní dům s freskou byl postaven v roce 1907 místním stavitelem Josefem Fialou, který je dále například autorem neoklasicistního domu na náměstí v Kouřimi, spoluautorem pomníku krále Jiřího v Poděbradech a mnoha poděbradských lázeňských budov. Tehdy se stavělo dle klasických postupů. Obvodový plášť je tvořen plnými pálenými a vápenocementovými cihlami. Otvorové výplně tvořily klasická kastlíková okna. Stropní konstrukce byly navrženy jako dřevěné (tzv. pražské stropy). Strop pod půdou byl izolován stavební sutí (tzv.rumem), do kterého byla uložena pálená cihlová dlažba. Na klenby stropu nad podsklepeným prostorem byl rovněž navezen zásyp. Po druhé světové válce byl dům rozdělen na 4 bytové jednotky, postupně vytápěné lokálními plynovými topidly WAW a ohřevem vody elektrickými boilery. V 90. letech 20. století proběhla přestavba v podkroví domu a byl vybudován půdní byt, to však nebylo příliš vhodné a negativně to ovlivnilo další osud domu. Do domu začalo střešními okny zatékat a došlo také k poškození stropů druhého patra, kde začalo zatékat i vybudovanou terasou. Poničila se uliční freska a dům začal postupně chátrat, plesnivět, dařilo se tam bujné vegetaci a odpadávala omítka uvnitř i venku. Jako zázrakem přežilo nádherné vnitřní kamenné schodiště a pod vrstvou prachu i původní ornamentální dlažba. Daniela Domáčková a Tomáš Vanický koupili dům ve velmi zanedbaném stavu. Chtěli domu vrátit jeho zašlou krásu, zachovat jeho původní ráz a přitom vyhovět náročným energetickým standardům moderní doby. Byly zachovány nosné obvodové konstrukce, klenutý strop, kamenné schodiště a uliční fasáda se sgrafitem. Při rekonstrukci bylo pamatováno na tradiční postupy a využilo se tradičních materiálů jako jsou pálené cihly či panely z lisované slámy. Setkáme se zde však i s nově použitými ekologickými surovinami například hliněné omítky, marocké štuky, ekopanely nebo dřevěné podlahy. Podařilo se úspěšně vyřešit vnitřní i vnější zateplení a výrazně se snížila spotřeba energie. Bylo použito aerogelové izolace a právě díky ní dosáhl dům pasivního standardu. Vytápění a příprava teplé vody pro komerční prostor je zajištěna kondenzačním kotlem na zemní plyn. Rekuperační jednotky zajišťují zásobování vnitřních prostor čerstvým vzduchem tím, že využívají odpadní teplo. Je zde také přirozené osvětlení tmavších koutů světlovody a nádrže na dvoře zajišťují dešťovou vodu, jež se používá na zavlažování. Z obytné části se zachoval pouze byt ve třetím patře, druhé patro bylo přebudováno na komerční prostory, kde se nachází sál pro jógu s příslušenstvím a kosmetický salon. V prvním patře pak kavárna a bistro, které provozuje sama majitelka Daniela. Stavitel Josef Fiala realizoval projekt „Knížecích lázní“ (dnešní část Letních lázní) od německého architekta J. Hackenholze. Historicky první lázeňská budova se šesti kabinami, místností pro lékaře a čekárnou nahradila starou, nepoužívanou, panskou stodolu na severním okraji „Dřevnice“.