Dokonale funkčně promyšlené letní sídlo bohaté rodiny působivě kombinuje schéma symetrického a asymetrického rozvrhu v malebné objemové skladbě, jíž dominuje bočně stojící věž s loggietou. Věž sloužila rovněž jako terasa s krásnou vyhlídkou. Suterén sloužil především jako sklep, nicméně plánová dokumentace označuje jednu místnost na straně orientované do zahrady jako „pokoj“. Vlček soudí, že to mohl být byt domovníka. Přízemí vily bylo určeno pro mladší členy rodiny. Vhodná dispozice umožňovala prostory případně pronajímat nebo rozdělit na dva samostatné byty. Uspořádání částečně odpovídá dispozici prvního patra, hlavní odlišností je vložení dvou chodeb, díky kterým měla většina pokojů samostatný vchod. Pokoje měly z valné většiny klenuté stropy, při zahradním průčelí byla umístěná kuchyně, která se objevuje i v patře prvním, což naznačuje provozní oddělení tohoto patra. V prvním patře byla veliká jídelna, která sloužila členům rodiny jednak ke stravování, ale i ke společenským aktivitám. K ní byla připojena lodžie otevřená na sever, typická především pro jižní oblasti. Tato netradiční orientace zajišťovala příjemné klimatické podmínky i v nejparnějších létech, zároveň umožňovala i poutavější výhled než jižní strana. Na východní a západní straně byla tato lodžie uzavřená. Jelikož lodžie spojovala ostatní místnosti a kuchyň, usnadňovala služebnictvu pohyb po prostoru v případě, že majitelé chtěli jíst či pracovat venku. Služebnictvo mělo vyhrazený oddělený pokoj v prvním patře na západní straně směřující do zahrady. Spižírna a toaleta byly rovněž odděleny chodbou od všech obytných prostor. Obě terasy byly opatřeny pergolou s divokým vínem, čímž byl navozen přechod mezi architekturou a přírodou. Vnitřek lodžie je barevný, modro-zelený. Mezi třemi okny jsou tabulky pomerančové barvy s černými siluetovými nákresy. Lodžie byla ze dřeva, sloupy rozdělena na tři díly. Strop je vyhotoven technologií intarzie – erbová výzdoba vykládaná ebenovým dřevem do dubového. Volně stojící objekt uprostřed zahrady. Jednopatrová stavba na nepravidelném půdorysu srostlá s vyšší věží ve východní části dispozice. Objekt je podsklepen. Fasády členěny nárožní rustikou, zdobeny pásy sgrafit. Hlavní uliční průčelí s tříosým rizalitem s výraznou lodžií. Osy lodžie jsou určeny toskánskými sloupy. Po stranách průčelního rizalitu jsou drobné terasy. V přízemí okenní otvory zaklenuty polokruhově s rustikovanými šambránami. V patře obdélné okenní otvory s výraznými rovnými nadokenními římsami. Věž rovněž s nárožní rustikou. Vstup do věže zaklenut polokruhově s rustikovaným ostěním. Nad vstupem ve dvou úrovních drobná polokruhově zaklenutá okénka s rustikovanou šambránou záklenku a rovnou podokenní římsou. Věž ukončena jakousi lodžií tvořenou nárožními pilíři a středními pilířky. Věž v úrovni parapetu lodžie a v pásu pod korunní římsou zdobena sgrafitovými pásy. Střecha věže je jehlanová mírného sklonu. Střecha vily je sedlová, nad průčelním rizalitem valbová mírného sklonu. Vila v Liboci vychází z tradice renesanční a antické architektury. Je charakteristická malebnou asymetričností. Nechybí Itálií inspirovaná věž, lodžie s toskánskými sloupy a terasy. Stavba má půdorys písmene L a hlavní průčelí je členěno rizalitem. Podlaží spojovalo točité schodiště ve věži.
V době psaní tohoto článku byla vila nabízena k prodeji, cena ovšem nebyla zveřejněna.
Fotogalerie:
