V kalifornském městě San José stojí velmi podivné sídlo rodiny Winchesterů. Dnes je z něj známá turistická atrakce, která v návštěvnících budí nejen velký obdiv, ale i úsměv na rtech. V domě totiž najdete až 161 pokojů, 40 schodišť, 47 krbů, téměř dva tisíce dveří a deset tisíc oken.
To však není vše, interiér domu byl během života její majitelky neustále a nesmyslně přestavován, protože jí to mělo pomoci údajně uniknout před prokletím celé rodiny. Zda se jí to skutečně podařilo, posuďte sami.
Jak zabránit prokletí rodiny?
Nejbizarnější dům v San José a zřejmě i v celé Kalifornii se začal stavět v roce 1884 a byl „dostavěn“ až v roce 1922 po smrti její majitelky Sarah Winchesterové. Ta se neustálou přestavbou podivného sídla snažila zabránit tajemným silám v prokletí její rodiny. Spolu s manželem Williamem W. Winchesterem (jeho rodina zbohatla na výrobě zbraní) se jim narodila dcera Annie, která však o pár dní později na vážnou nemoc zemřela a dalšího potomka se už nikdy nedočkali.
Ve věku 43 let, tedy v roce 1881, zemřel i její manžel na tuberkulózu a celé zbrojařské impérium zdědila Sarah Winchesterová. Ta se však se smrtí manžela a dcerky nedokázala vyrovnat a duševně upadala. Proto po nějakém čase navštívila spiritistické médium v Bostonu, od kterého se dozvěděla, že celý rod Winchesterů je prokletý a pronásledují ho duše obětí, které zabily jejich zbraně. Od svého manžela dostala prostřednictvím tohoto spiritistického média odkaz, že prokletí rodiny může uniknout jen tehdy, když začne stavět dům, který nebude nikdy ukončen. Sarah tak začala v roce 1884 v San José stavět dům, který nebyl během jejího života nikdy dokončen.
Ztrácely se v domě i duchové?
Honosné sídlo Winchesterů je dnes i díky tomu velkou turistickou atrakcí. Interiér domu je směsí bizarností a kuriozit, čímž chtěla majitelka domu zmást všechny duchy, kteří by se jí snažili nějak uškodit. Místnosti v domě jsou proto uspořádány absolutně nesmyslně, některé schodiště končí ve stěně nebo ve stropě, okna jsou zabudované do podlahy, dveře se otevírají do volného prostoru, nebo končí ve stěně.
V domě najdete i místnost, která má podlahu na stropě a strop na podlaze. Sarah Winchesterová se takto snažila zmást duchy falešnými dveřmi, okny a pokoji, aby jí nemohli nijak ublížit. Vyprávět by o tom však mohl i její personál, který jí sloužil, protože služebníci při pohybu v domě potřebovali mapy aby nezabloudili. Zda se majitelce skutečně podařilo zmást duchy během jejího života není známo, protože po její smrti v roce 1922 v honosném sídle, ze kterého se stala turistická atrakce, bylo pozorováno množství paranormálních jevů.
Přízraky v honosném bludišti
Po smrti Sarah Winchesterové se začaly v domě odehrávat různé zvláštní nevysvětlitelné úkazy, čehož si všimli nejen zaměstnanci, kteří se o dům starali, ale i turisté, kteří ho už jako atrakci navštěvovali. Zaměstnanci potvrdili, že v domě slyšeli podivné kroky, různé nepřirozené zvuky, ale i zhasínání a rozsvěcování světel.
Průvodkyně, která provázela v domě turisty hovořila například o tom, že v kuchyni, v níž se již desítky let nic nevařilo, náhle ucítila vůni kuřecí polévky. Potvrdila to i její kolegyně se svou skupinou turistů, kdy vůni kuřecí polévky ucítili i všichni návštěvníci. V jednom místě kuchyně dokonce stoupala ke stropu pára, jakoby se tam skutečně vařila polévka. Tato nadpřirozenost se v domě zopakovala už několikrát.
Další zaměstnanec potvrdil, že když z domu odcházel a v jeden večer zamkl těžké dveře a nastavil bezpečnostní alarm, když se otočil zjistil, že dveře se samy otevřely. Podobné to bylo i se světly. Po závěrečné, když z domu odcházel poslední zaměstnanec, který si byl vědom toho, že v celém domě zhasl, až na ulici zjistil, že celé jedno patro je rozsvícené, přesto, že v domě už nikdo nebyl.
S dalším podivným přízrakem se setkali další zaměstnanci i turisté, když na jedné z chodeb spatřili muže v bílé uniformě s hnědými vlasy a tmavými vousy, který tlačil vozík. Nikdo ze zaměstnanců ho však neznal. Vyřešení celé záhady přišlo až poté, kdy přesně tohoto muže viděla jedna z turistek na dobové fotografii přímo v domě.
Nejpodivnější setkání zažila poslední správkyně domu před pár lety, když si za stolem v jídelně všimla malou ženu oblečenou ve viktoriánských šatech. Když se na to správkyně domu zeptala průvodkyně, zda se v domě dnes koná nějaká akce v dobových kostýmech, odpověděla jí, že určitě ne. Když pak spolu přišli do jídelny, po ženě ve viktoriánských šatech nebylo ani stopy.
Stalo se tak z honosného sídla Winchesterů po smrti její majitelky, která se snažila zabránit duchům v prokletí její rodiny, nakonec i sídlo duchů a paranormálních jevů?
