Roku 1881 postavil Karl Dittrich st. u svého statku Havraň továrnu na surový cukr, ve které měl podíl také další krásnolipský podnikatel, Eduard Hielle (1824–1884). Cukrovar tak dostal název „Cukrovar Hielle & Dittrich“. Karl Dittrich ml. cukrovar prodal Neštěmické rafinerii cukru Ústí nad Labem (s kapitálovým vlivem České eskomptní a úvěrní banky). Ta provedla velké stavební úpravy, postavila sušárnu řízků a zavedla výrobu melasového krmiva. V roce 1938 byl cukrovar zabrán a po válce přešel pod národní správu, v roce 1947 byl znárodněn, posléze patřil ke skupinovému národnímu podniku Lounské cukrovary. Větší rekonstrukce se týkaly technologií, v roce 1970 byla vyměněna Robertova šestnáctičlenná baterie za extraktor DDS 1400. Téhož roku se stal součástí Severočeských cukrovarů Žatec, kampaní roku 1978 ukončil provoz. Již od roku 1887 byl napojen vlečkami na místní trať Počerady–Havraň a Havraň–Vrskmaň, která však zanikla v letech 1970–1980 v důsledku povrchové těžby. Hlavní výrobní budova byla zbavena veškeré technologie a dnes stojí bez dalšího využití. Ostatní objekty jsou částečně využívány jako sklady a dílny, včetně nejstaršího objektu, který ale v posledních letech výroby sloužil jako svářečská dílna. Jde o jeden z mála cukrovarů, zachovaných alespoň z části v původní podobě z konce 19. století.
Fotogalerie:
