Skotsko je doslova baštou tzv. strašidelných hradů, avšak žádný z nich neskrývá tolik tajemství a není domovem tolika nejrůznějších nevysvětlitelných jevů jako impozantní hrad Glamis. Navštivte s ENIGMOU jeden z nejstrašidelnějších hradů v Evropě!
Hrad Glamis (čti gláms) patří k nejvýstavnějším skotským palácům a jeho historie sahá hluboko do minulosti. Odkud však přicházejí údajné zvuky divoké karetní hry a co je příčinou děsivého kvílení, které zde lidé slýchávají? Mohou tyto zvuky vycházet z tajných komnat? A proč se prý na Glamisu s železnou pravidelností objevuje takzvaná Šedá paní?
Záhadný noční host
První ze známých tajemných příběhů se na hradě má odehrát v první polovině 15. století. Jeho hrdinou je Alexander Lindsay, hrabě Crawford († 1453), zvaný Beardie, postrach svého okolí, který býval na Glamisu častým hostem. Jeho velkou zálibou je hraní karet. Tak tomu je i jedné bouřlivé sobotní noci, kdy hraje na hradě spolu s Patrickem Lyonem, prvním lordem Glamisem († 1459), a dalšími dvěma šlechtici. Mezitím se však přehoupne půlnoc a nastane neděle, den Páně. Ale v tento den nikdo z přítomných nechce hrát, což Beardieho rozzuří, a celý brunátný zařve, že bude hrát třeba se samotným ďáblem, když ho vyzve! V tu chvíli se prý v místnosti objeví tmavý cizinec, který hraběti Crawfordovi nabízí partii karet.
Kam ďábelský karbaník zmizel?
Hrabě posílá všechny pryč a za zavřenými dveřmi se s cizincem pouští do hraní. Vypovězení spoluhráči, dlící ve vedlejším pokoji, slyší jeho klení, nadávky a rány do stolu. Jeden z přítomných sluhů už svoji zvědavost neudrží na uzdě, pomalu se přikrade ke klíčové dírce a nahlédne do místnosti. V ten okamžik ho údajně zasáhne ohnivý plamen a sluha, napůl slepý, s výkřikem bolesti uskočí. Právě včas, aby ho nesrazil dveřmi hrabě Crawford, který nevybíravým způsobem ostatním sdělí, že ani on, ani jeho společník si nepřejí být rušeni. A pokud by prý se o to ještě někdo pokusil, pak zaplatí životem. Nato se otočí a vrátí se zpět do místnosti, kde předtím zanechal svého spoluhráče. Ten však zmizel stejně záhadně, jako se před tím objevil. A s sebou zřejmě vzal i svou výhru – úpis na spoluhráčovu duši. To praví stará glamiská legenda – jenomže příběh pokračuje.
Hrůzu nahánějící rány a klení
Když po několika letech hrabě Crawford zemře, začnou se hradem prý nést podivné zvuky. Podivné proto, že to jsou zvuky divoké karetní hry, jaké byly slyšet za oné bouřlivé noci, kdy hrabě prohrál s tmavým cizincem. Hrůzu nahánějící rány, hluk a klení nepřestává, a tak je nakonec rozhodnuto, že místnost, odkud zvuky přicházejí, bude zazděna. Očekávaný efekt se však nedostaví. Dodnes se údajně hradem občas rozléhají zvuky divoké karetní hry, které už prý slyšeli i členové současné královské rodiny. (Členkou zdejšího rodu Bowes-Lyonů byla totiž i královna matka Alžběta (1900 – 2002), která na Glamisu porodila princeznu Margaret (1930 – 2002), sestru současné britské královny Alžběty II. (*1926). Tento příběh však není rozhodně tím nejděsivějším, s čím se lze na hradě setkat.
Uprchlíci jsou navždy ztraceni
Nepříjemné mrazení navozuje děsivá událost, ke které má dojít ve zdech Glamisu roku 1486. Že mezi sebou jednotlivé skotské rodiny a klany v té době válčí a jen těžko se dokážou spojit pro dosažení jednoho cíle, netřeba připomínat. Nejinak tomu je i u rodu Lindsayů, jehož členové tehdy ze srdce nenávidí rod Ogilviů. Jednoho dne je několik Ogilviů pronásledováno ke všemu odhodlanými Lindsayi a na poslední chvíli je napadne spásná myšlenka. Vědí, že velké nepřátelství panuje i mezi Lindsayi a Lyony, pány z Glamisu, a tak Lyony požádají o úkryt. John, třetí lord Glamis (1440 – 1497), jim slibuje, že je před pronásledovateli ukryje v tajné místnosti, kde je nikdo nenajde. A své slovo také dodrží. Ogilviové bohužel nemají ani tušení o tom, že Lyonové nesnášejí jejich rod stejnou měrou jako rod Lindsayů. Uprchlíky skutečně už nikdy nikdo nenajde.
Nesnesitelné utrpení v hrobce
Lord Glamis je totiž prý v tajné místnosti zamkne a dveře i okna nechá zazdít. Nebohé Ogilvie tak odsuzuje ke strašlivé smrti a napospas červům a krysám. Dlouhou dobu není o osudu Ogilviů nic známo, jen z tajné místnosti údajně neustále vycházejí podivné strašidelné zvuky. Tak nakonec dojde k tomu, že jeden z lordů prý nechá místnost znovu otevřít, a to, co uvidí, mu způsobí šok. Pokroucená těla Ogilviů, jedno přes druhé, mají vypovídat o nesnesitelných mukách, jaká v nedobrovolném vězení musela snášet. Místnost je prý rychle znovu zazděna a dnes už zřejmě nikdo neví, kde ji hledat. Podaří se ji znovu objevit? A co skrývá? Asi nikoho nepřekvapí, že i krutý čin má mít dodnes své důsledky. Podobně jako v předchozím případě se údajně i tentokrát neklidné duše mrtvých projevují strašidelnými zvuky, kvílením a chrastěním kostí. Lze jejich utrpení nějakým způsobem vykoupit? Skoro se zdá, jako by byl Glamis předurčen stát se nejen rezidencí králů a královen, ale i nepokojných přízraků.
Kde se rodí králova nenávist?
I za dalším z glamiských zjevení stojí krutý a bezohledný čin, tentokrát iniciovaný dokonce z míst nejvyšších. Roku 1528 umírá John Lyon, šestý lord Glamis (1492 – 1528), který po sobě zanechává syna Johna a krásnou ženu Janet. Lady Janet se opět provdá, ale problém je v tom, že Janet je členkou mocného rodu Douglasů, který vášnivě nenávidí skotský král Jakub V. (1512 – 1542). V době nezletilosti ho totiž de facto věznil hrabě z Angusu ( † 1557), hlava Douglasů, který se oženil s královnou-regentkou Markétou (1489 – 1541), Jakubovou matkou. Tím, že držel v šachu mladého krále, se stal nejmocnějším mužem v zemi.
Pálí ji jako čarodějnici
Když je Jakubovi V. šestnáct let, uprchne ze zajetí, spojí se s douglasovskou opozicí a začne své soukromé křížové tažení proti všem Douglasům. Bez výjimky. Mnoho jich prchne za hranice Skotska, ne však oblíbená a krásná Janet, paní na Glamisu. Aby král dosáhl pomsty a snad i Janetina majetku, křivě ji nařkne z čarodějnictví a spiknutí proti králi. Spolu se svým synem a manželem je zajata a uvězněna v nejobávanějším vězení království, na Edinburském hradě, kde je držena až do roku 1537, kdy je upálena jako údajná čarodějnice. Zatímco Janet Douglas trpěla v temném a vlhkém žaláři, užíval si král Jakub života na Glamisu. Teprve po jeho smrti je z vězení propuštěn Janetin syn John, sedmý lord Glamis (1521 – 1559).
Přízrak Šedé paní
Je to již téměř 500 let, co lady Janet zemřela krutou smrtí na hranici, avšak údajný přízrak smutné Šedé paní neustále připomíná její nešťastný osud. Janetin duch se prý ve zmíněné podobě s železnou pravidelností objevuje na Glamisu v hradní kapli, nebo v její blízkosti, kde ji už vidělo mnoho důvěryhodných osob, mezi jinými i Timothy Patrick, hrabě z Kinghornu (1918 – 1972). Šedá paní bývá nejčastěji spatřena, jak klečí v opuštěné kapli před oltářem a nerušeně se modlí. Průvodkyně upozorňuje návštěvníky na místo, kde šedý přízrak údajně sedává. Je to prý v poslední lavici v pravém rohu. O jeho existenci ani ona, ani nikdo z jejích kolegů nepochybuje.
Sluhovo čekání na věčnost?
Klidný a mírumilovný je i duch malého černošského sluhy, o kterém se říká, že je to první přízrak černého Afričana ve Skotsku. Jde prý o duši trýzněného černošského chlapce, kterému bylo poručeno, aby si sedl a čekal na další příkazy. V obavě, aby hošík nic nepromeškal a nebyl potrestán, sedává na onom místě dodnes. Přízrak chlapce se údajně objevuje na kamenné stoličce před pokojem královny matky, zřejmě ještě stále čeká na pokyny svého pána. Vše nasvědčuje tomu, že za živa při plnění své povinnosti zemřel, a to na podchlazení. Nejenže je samotné skotské klima velmi rozdílné od podnebí panujícího v subtropickém a tropickém pásmu, ale své asi udělalo s organismem malého chlapce i mnohahodinové sezení na studeném kameni na chladné hradní chodbě.
Neznámé přízraky jako bonus
K méně slavným, avšak neméně děsivým přízrakům Glamisu patří i údajný duch ženy bez jazyku, která bloudí v okolí hradu. Má prý otevřená ústa plná krve a mnozí z očitých svědků se domnívají, že je to duch někoho, kdo věděl nebo spatřil něco, co mělo zůstat utajeno. Na hradních pozemcích je údajně také pozorována tmavá přízračná postava muže ve vojenském kabátu. Nikdo však netuší, kdo by to mohl být… Pochmurná a mnohdy krvavá historie se možná nesmazatelně vryla do glamiských zdí. A to doslova. Paranormální jevy, jež tu jsou údajně pozorovány už po staletí, mají totiž mít reálné jádro. Většinou totiž má jít o projevy svým způsobem výjimečných osob, které se svou krutostí, tragičností či podlostí otiskly do silných hradních zdí, odkud se údajně čas od času vynoří.
Zdroj: Enigma 6/2008
