V antickém Římě ve městě Hierapolis, které leží na území dnešního Turecka, se nachází jeskyně, při níž umírali zvířata. Starověcí Římané věřili, že byla bránou do podsvětí a proto jeskyni nazvali Plutonium, podle boha podsvětí Pluta.
Kastrovaní kněží odváděli k pekelné bráně býky, kteří na místě umíraly, ale kněží se odtud vraceli bez jakékoliv újmy na zdraví. Římané byli vystrašení z nebezpečné magické moci brány do pekel a knězům připisovali zázračnou imunitu.
Současná věda dostala odpověď na záhadu brány do podsvětí. Výzkumníci prozkoumali oblast kolem jeskyně přenosným analyzátorem plynů a zjistili, že v oblasti vstupu do jeskyně je vysoká koncentrace oxidu uhličitého, který způsobuje rychlé udušení.
Množství oxidu uhličitého pochází z geologické praskliny, která se nachází hluboko pod plutoniem. Celá lokalita, kde byl kdysi Hierapolis, leží na geologicky aktivní oblasti, proto tam byly také různé termální prameny. A přímo pod plutoniem se uvolňuje vulkanický oxid uhličitý.
Kněžím, kteří se přiblížili k jeskyni se nic nestalo, protože oxid uhličitý je těžší, než vzduch a proto se drží níže u země, než jsou lidské dýchací cesty. Takže za jejich nesmrtelností nebyl žádný zázrak, ani magická imunita.
Brána do pekel i dnes zabíjí zvířata, která se ocitnou v blízkosti otvoru do jeskyně. Jde zejména o ptáky, které proletí blízko plutonia. Navzdory zjištěním vědy lidé mají stále respekt před smrtící silou jeskyně a proto k ní raději nechodí.
